5.VÝROČÍ CANTELLY

18. července 2008 v 21:02
5. výročí sboru Cantella - ohlédnutí zpět
5. výročí sboru Cantella - ohlédnutí zpět
Takže je to tady. Dětský sbor Cantella z Hradce Králové právě v těchto dnech slaví páté výročí svého vzniku. Slovo "slaví" je ovšem použito spíše symbolicky. Pokud se něco skutečně oslavuje, pak jedině pracovně. Žádné slavnostní akce se setkáním absolventů a rautem, žádný výroční koncert ba ani článek v novinách. Jen málo chybí k tomu, aby toto výročí zůstalo zcela bez povšimnutí české hudební veřejnosti. A tak se to pokusím částečně napravit tímto článkem.
Méně znalým bych tedy ještě jednou připomněl, že je tu dětský sbor Cantella, který si již vydobyl na české hudební scéně své patřičné místo.
Toto výročí je zároveň příležitostí k tomu, abychom se ohlédli zpět, vzpomněli si, jak to začínalo, a zhodnotili vše, čeho se Cantelle za uplynulých pět let podařilo dosáhnout.
Poslední týden srpna 2000 zahájil výjezdovým soustředěním v Olešnici v Orlických horách svoji činnost dětský pěvecký sbor Cantella. Bylo to rok poté, po zániku sboru Cantabile, který fungoval na Základní škole Habrmanova v Hradci Králové pod vedením Jaromírem Schejbalem, který lze právem považovat za předchůdce "Kantelky", v níž se uplatnili někteří jeho bývalí členové.
Symbolické je však to, že právě na tomto soustředění zahájila svoji sborovou karieru (tehdy jako páťáci, tedy nejmladší členové sboru) nejpočetnější, nejschopnější a zároveň nejoddanější generace "kanteláků", které bylo souzeno stát se oporou sboru na několik let, prožít s ním všechny jeho dosavadni vzlety a pády, která rostla společně s Cantellou a právě v těchto dnech se s ní má rozloučit účastí na jejím historicky prvním zahraničním zájezdě.
Různých ocenění si Cantella za tyto roky užila až dost. Stačí zmínit několikanásobné zlaté pásmo na regionální přehlídce východočeských dětských sborů (známé jako Zlatá snítka), stříbrné pásmo na celostátní soutěži v Novém Jičíně v listopadu 2002, a především zlatou medaili na Olympiádě s Orbitem pro děti v Litomyšli v červnu 2003. Sbor vystoupil na společných koncertech s kapelami Hradišťan a Kantoři, několikrát zpíval za doprovodu Filharmonie Hradec Králové. Kvalitní přípravu a výkon sboru ocenili skladatel Miloš Bok a profesorka zpěvu Svatava Šubrtová.
Byly navázány přátelské vztahy a proběhly výměnné zájezdy s dětskými sbory Jiřičky (Plzeň), Domino (Opava), a naposledy s Vokalkreis der Friedrich-Ebert-Schule (Gießen, Německo). Ovšem pro náležité ocenění těchto užnání je třeba trochu přiblížit, co vlastně Cantella je a v jakém prostředí funguje.
Hradec Králové lze právem považovat za sborovou metropoli republiky, je tu zřejmě nejvíce pěveckých sborů na jednoho obyvatele. Na tomto rozkvětu má největší podíl jedna osoba, a to Prof. Jiří Skopal (1947), který působí, zejména v oblasti dětských sborů, již téměř 30 let a během této doby dokázal vytvořit osobitou tradici, která geneticky má nesporný moravský původ (sám Skopal často uvádí jako svoji inspiraci Sdružení moravských učitelů). V polovině 70. let převzal Skopal Královéhradecký dětský sbor (nyní známý jako Jitro), který se tehdy nacházel v zuboženém stavu, a udělal z něj to, čím je dnes - špičkové koncertní těleso známé nejen v ČR, ale i daleko za hranicemi.
Začátkem 80. let založil druhý významný sbor - Boni pueri, čímž byla obnovena zapomenutá tradice chlapeckého sborového zpěvu. Nakonec jeho odchovanci jsou přední královéhradečtí sbormistři mladší a střední generace, kteří se dnes uplatňují na sborovém poli a přejali a vědomě či podvědomě uplatňují tradice svého učitele - patří mezi ně především již zmíněný Jaromír Schejbal, Jan Míšek a nakonec Jiří Skopal mladší. Vysoké nároky z hlediska času a nasazení, které jsou kladeny na členy těchto sborů, však vyhovují ne všem dětem.
Sbor Cantella nabízí v rámci východočeské metropole zajímavou alternativu. Na rozdíl od špičkových výběrových sborů zde zpívají všichni, kdo o to má zájem. Menší počet členů (z původních cca 45 při založení sborů se těleso postupně smrsklo na dnešní počet cca 35 dětí) umožňuje mnohem osobnější přístup, což v koncertních sborech často chybí a je nahrazeno technologií "běžícího pásu".
Sbormistr Přemysl Kočí (1953) rád zdůrazňuje, že zkouška Cantelly není vyučovací hodina, a on zde není v postavení učitele, nýbrž staršího uměleckého kolegy a kamaráda (děti mu zpravidla říkají jen "Přemku" a oslovují na "ty", což nezasvěcené často šokuje), a že to dělají především pro radost. Úkolem sboru přece není příprava profesionálních hudebníků, nýbrž výchova skrze hudbu kvalitnějších lidí s širším rozhledem, vyšší inteligencí a srdcem na pravém místě.
Pochopitelně od člena sboru, který často vystupuje na veřejnosti, se očekává také určitá dávka profesionality a zodpovědnosti (nikoli před přísným sbormistrem, ale zodpovědnosti uvědomělé - před kolektivem, publikem a hlavně před vlastním svědomím), přitom by to zároveň nemělo přestat děti bavit, radost ze zpěvu by se měla zakládat na skvěle odvedeném výkonu na koncertě.
Nyní je na místě pár slov o samotném sbormistrovi Přemyslu Kočím. Ač nemá klasické hudební vzdělání (vystudoval učitelství I. stupně ZŠ a pracuje v tomto oboru celý svůj život), patří mezi lidi, kteří dokázali samostatně rozvinout vlastní talent a úspěšně žužitkovat zkušenosti získané v průběhu života a umělecké praxe. V republice je dobře znám především jako autor písniček pro přípravné sbory (které původně psal pro vlastní sbor "Malí muzikanti", dnes jedno z přípravných oddělení Cantelly). I když se vedení mladších dětských sborů věnuje již půldruhého desetiletí, k vedení sboru žáků druhého stupně se dostal mnohem později.
Pochopitelně ani v současnosti nemá "Kantelka" na růžích ustláno. Již několik let je patrný nedostatek zpěváků, a to především chlapců (bohužel často se buď stydí zpívat ve sboru a považují to za "holčičí" záležitost, nebo mají v tomto věku zcela odlišné zájmy). Docela by nevadily nové kroje (ze starých, které sbor zdědil po Cantabile, byly odstraněny přebytečné díly a doplněna trička s logem sboru, na nichž je pod vestou vidět pouze "ANTEL"). Určitě by také nebylo od věci natočit nové CD, a to na solidní technické úrovni (předchozí album "CANTELLA live" mělo spíše charakter demonahrávky).
Několik let děti toužily po zahraničním zájezdě (tento sen se jim splní již v nejbližsích týdnech). Ovšem bohatstvím každého uměleckého kolektivu jsou především lidé - oddaní, zapálení pro věc a připravení jí věnovat kus volného času bez nároku na finanční odměnu. A to platí nejen o členech sboru. Je nutné zmínit učitelku ZŠ Habrmanova Ivu Bílkovou, pak Mariku Paulovičovou a řadu dalších absolventů z minulých let, kteří pravidelně chodí vypomáhat, a své skromné místo zde určitě patří i autorovi těchto řádků.
Představme si dort, zapalme na něm pomyslných pět svíček a popřejme dětskému sboru Cantella z Hradce Králové všechno nejlepší do dalších let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama