| Škola předvedla operu, kterak inspektorka k rozumu přišla | |
Zajímavý rozhovor se sbormistrem Přemyslem Kočím, který se uskutečnil po závěrečném koncertě všech sborů ZŠ Habrmanova Hradec Králové. Kromě zhodnocení svého projektu nacvičit současnou operu blízkou dětem, konstatuje i současné poznatky - je velmi důležité přiblížit hudbu dnešní mladé generaci a pozvednout jejich hudebnost. Na dětech, se kterými se podaří tímto způsobem pracovat, je vidět jejich nepochybný posun k vyšším ideám, než je běžný standard v dnešní společnosti.
Školního inspektora ve třídě zažil snad každý: přísný úředník pokerové tváře procházel školou, učitelům jihl hlas a ředitel roztržitě přemýšlel, kdy by mohl najít chybu. Pedagog a sbormistr Základní školy Habrmanova v Hradci Králové Přemysl Kočí už podobných kontrol zažil bezpočet a jako bývalý rocker je s jízlivým úsměvem vtělil do miniopery Pozor, inspekce!
Premiéra a zároveň derniéra díla, v níž kromě muzikantů a pěti sborů, zpívali a hráli ředitel školy Jiří Záleský a jeho dvě kolegyně, byla součástí úterního školního koncertu v hradeckém Adalbertinu.
"Když k nám nastoupila učitelka Iva Bílková, říkali jsme si, že nás tradiční školní koncerty už trochu nudí. Přijde sbor a odzpívá své písničky, lidi zatleskají. Nastoupí další a spustí, a tak to jde pořád dokola. Mnozí rodiče na koncerty chodí jen kvůli svému potomkovi a po vystoupení jeho sboru je přestane koncert zajímat. Začali jsme uvažovat, jak to dělat jinak. Iva mi nasadila brouka do hlavy," vypráví Kočí. První pokus byl ve znamení hledání míče po celém světě. "Vždycky se trápím a hledám téma, na které narazit písničky, které děti umí, aby to alespoň trochu dávalo smysl. Musím najít příběh. Když jsme to zkusili poprvé, říkal jsem si: Upletl jsem na sebe bič, teď to budu muset dělat pořád. Pochopitelně to tak dopadlo," usmívá se Kočí po vystoupení v šatně, "tak píšu a píšu a třesu se, co z toho vyleze."
Nejtěžší je prý nacvičit nástupy a odchody dětí, sbory jsou různě zmixované a navíc se v této "hře na operu" střídají. "Rodičům se to líbí, i děti říkají, že je to baví, jen já s tím mám pětkrát víc práce, ale nestěžuju si. Zkoušky bývají infarktové," podotýká Kočí.
Jako správný operní autor publiku poskytl i tištěné libreto o dvou stranách. Kočí podotýká, že ve školství zažil leccos, část toho je i v opeře: Na školu přijde upjatá inspektorka, jíž se nic nelíbí. "Ale papíry mám v pořádku!" opakuje ředitel. Inspektorka povýšeně naslouchá dětským zpěvákům, kteří zpívají lidové písničky, Jandovu Bon soir mademoiselle Paris, Kalevalu, Holiday Rag i Haydna, a teprve po zákuscích a víně zjihne, odhodí zábrany i lejstra a při hitu Barbara Ann od Beach Boys se odváže a tančí. "Tady se mi líbí, dali jste mi lekci, každý týden budu chodit k vám na inspekci," zpívá v závěru inspektorka představovaná Ivou Bílkovou. Poslední slovo má ředitel: "Ale papíry mám v pořádku!"
"Imponuje mi pan ředitel, který je ochoten onu stupidní větu, kterou jsem mu napsal, opravdu zahrát a zazpívat tak, že se lidi baví. Iva byla jako inspektorka přesvědčivá a Jana Lemonová v roli zástupkyně také vyjádřila obavy naprosto přesvědčivě," hodnotí hlavní aktéry sbormistr a autor zpívaných vstupů. Ovšem o spokojenosti nechce ani slyšet. "První je vždycky úleva, pak mi začne vrtat hlavou, že támhleto nebylo ono, tohle jsem měl dělat jinak. Stále má člověk něco, co by mohl zlepšit," míní Kočí.
Základní škola Habrmanova je už třináct let zařízením s rozšířenou hudební výchovou, dnes má pět sborů, v nichž v jednom šiku stojí zpěváci i muzikanti. "Máme to rozděleno podle věku, od prvňáků po devátou třídu. Jezdíme i na soutěže, kde se nestanoví první či druhá místa, ale pásma - bronzové, stříbrné a zlaté. Většinou skončíme ve zlatém. Na základních školách mívá hudební výchova jednu hodinu týdně. U nás máme dvě až tři hodiny. Sborový zpěv je nepovinným předmětem, ale je o něj velký zájem. Nepočítám-li umělecké školy, jsme zřejmě jediní,kdo má tolik pěveckých těles," míní ředitel školy Jiří Záleský.
Přemysl Kočí vede sbory, do nichž přicházejí žáci třetích a čtvrtých tříd, ti si říkají Malí muzikanti, sbor žáků pátých tříd a sbor Cantella sestavený ze žáků druhého stupně.
"Podobných základních škol je v republice asi kolem šedesáti, dělají to rozmanitým způsobem, ale cíl je jasný: pozvednout hudebnost a děti přivést k muzice. Ne snad, aby z nich byly virtuosové, od toho tady nejsme, ale aby si našly cestu k hudbě. Když to řeknu ošklivě, tak muzikant není blbec. Vidím to na dětech, mají různé nedostatky, kázeňské problémy řešíme jako všude jinde, přesto v jejich chování cítím určitý posun," říká Přemysl Kočí.



